První změna nastala v roce 2017 a ve Sbírce zákonů byla publikována pod číslem 183/2017 Sb., jako doprovodný zákon, kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich a zákona o některých přestupcích. Tato novelizace zasáhla do části IX zákona o vnitrozemské plavbě, který se zabývá přestupky. Došlo zejména k sjednocení terminologie nového zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich s terminologií zákona o vnitrozemské plavbě.
Ve stejném roce byla přijata další již rozsáhlejší změna zákona o vnitrozemské plavbě, která pod číslem 292/2017 Sb. zapracovala směrnici Rady 2014/112/EU ze dne 19. prosince 2014, kterou se provádí Evropská dohoda o úpravě některých aspektů úpravy pracovní doby v odvětví vnitrozemské vodní dopravy uzavřená Evropským svazem vnitrozemské plavby (EBU), Evropskou organizací lodních kapitánů (ESO) a Evropskou federací pracovníků v dopravě (ETF). Upravila zejména vztah k zákoníku práce a některé instituty, jako je pracovní doba zaměstnance ve vodní dopravě, dobu odpočinku tohoto zaměstnance a další. Poměrně významné je ustanovení § 5b, které v zákoně zavedlo možnost Ministerstva dopravy zřídit státní příspěvkovou organizaci v oblasti vodních cest. K naplnění tohoto ustanovení doposud nedošlo.
Z hlediska významu je v období uplynulých pěti let nejvýznamnějším počinem přijetí zákona č. 135/2019 Sb., kterým se mění zákon č. 114/1995 Sb., o vnitrozemské plavbě, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, neboť obsahuje rozsáhlou transpoziční úpravu vyvolanou přijetím Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/1629 ze dne 14. září 2016, kterou se stanoví technické požadavky pro plavidla vnitrozemské plavby, mění směrnice 2009/100/ES a zrušuje směrnice 2006/87/ES. Tato právní úprava se týkala zejména technické způsobilosti a jejího schvalování u jiných, než malých plavidel. Transpoziční změny se dotkly zejména části IV zákona, ale také obou prováděcích vyhlášek, jednak vyhlášky č. 223/1995 Sb., o způsobilosti plavidel k provozu na vnitrozemských vodních cestách, dle které jsou technické požadavky pro provoz plavidla podléhajícího této vyhlášce, které není převozní lodí, plovoucím zařízením nebo plovoucím tělesem, na vodních cestách Evropské unie v plavební zóně 3 a 4 a na vodních cestách České republiky v plavební zóně 2 a technické požadavky na jeho zařízení a vybavení stanoveny v evropské normě stanovující technické požadavky pro vnitrozemská plavidla ES-TRIN, ale také vyhlášky č. 334/2015 Sb., o vedení rejstříku malých plavidel a technické způsobilosti malých plavidel, převozních lodí a plovoucích zařízení k provozu na vodních cestách.
Dílčí změny se týkaly také části II a III zákona o vnitrozemské plavbě. V rámci této transpoziční novelizace došlo k několika netranspozičním úpravám zákona, a to zejména v části V upravující plavební provoz. Změna se týkala institutu dříve nazývaného společná havárie, nyní obětování věci ve společném nebezpečí, a byla vyvolána zastaráním právní úpravy a nezohledněním nového občanského zákoníku.
Největší vášně ovšem v průběhu legislativního procesu vyvolala změna ustanovení §32e, která zavedla povinnost vybavit určitá plavidla zařízením a programovým vybavením určeným ke sledování polohy a pohybu plavidel v rámci vnitrozemského systému automatické identifikace podle přímo použitelného předpisu Evropské unie upravujícího technické specifikace pro systémy sledování polohy a pohybu plavidel a k zobrazování elektronických plavebních map a informací o poloze a pohybu plavidel podle přímo použitelného předpisu Evropské unie upravujícího technické specifikace pro systém zobrazování elektronických plavebních map a informací pro vnitrozemskou plavbu. Povinnost po dlouhých debatách v Poslanecké sněmovně nakonec platí pro loď, která není rekreačním plavidlem nebo převozní lodí, nebo je plovoucím strojem, nebo je malým plavidlem s délkou trupu přesahující sedm metrů provozovaným správcem vodní cesty, plavebním úřadem nebo základní složkou integrovaného záchranného systému. Dílčí změny související s transpozicí směrnice o technické způsobilosti plavidel nastaly v oblasti přestupků.
Zatím poslední novelizace zákona o vnitrozemské plavbě nabyla účinnosti v únoru tohoto roku a ve Sbírce zákonů byla vyhlášena pod číslem 44/2020 Sb., kterým se mění zákon č. 114/1995 Sb., o vnitrozemské plavbě. Byť není tato změna zákona o vnitrozemské plavbě obsáhlá svým rozsahem, je významná svým obsahem, neboť vyřadila vodní tok Berounky od říčního km 37,0 po přístav Radotín (km 2,0) ze seznamu dopravně významných vodních cest. Tímto počinem se stala vodní cesta Berounka nesledovanou vodní cestou.
Mgr. Klára Němcová – ředitelka Státní plavební správy